Nášup z PřF
Gelda • 2008-10-02 12:16:57
Přátelé, byl jsem upozorněn na tento velice zajímavý článek, který lze také nalézt
tady. Je to velice zajímavé, mnohé se dozvíte... ;-) Zejména autoři tohoto článku překvapí.
Stane se Přírodovědecká fakulta UP rejdištěm vědeckých nul?
S pobavením sledujeme, kam až budou někteří naši kolegové schopni zajít v rámci politiky „zvyšování kvalifikace akademických pracovníků“. Tento systém, podporovaný vedením PřF, již zdegeneroval natolik, že nikoho opravdu nezajímá, kde a jak daný pracovník svůj titul získal. Hlavně, že máme dalšího docenta nebo profesora!
Slovutná univerzita v „Čiernej pri Čope“ ochotně udělí docenturu i profesuru kdejaké „kapacitě“. Mimochodem, zkoušel už někdo docenturu v Charkově či Dněpropetrovsku na bakalářskou práci a láhev vodky? Jen se zeptejte svých kolegů, docentů a profesorů, odkud mají titul! Ale nejdřív se podívejte na Web of Science, zda dotyční vůbec existují. Zažijete mnohá překvapení.
Co s tímto stavem? Řešení je kupodivu docela prosté. Pomohlo by totiž okamžité a plošné zrušení akademických titulů docent a profesor. Vyřešilo by to mnohé problémy:
1. Spousta učitelů na fakultě by se konečně mohla začít pořádně věnovat své práci (poctivé a kvalitní výuce) a přestat předstírat, že dělají výzkum, aby se mohli habilitovat. Kvalitní lektoři, kteří nedělají vědu, ale „jenom“ učí, jsou v našich podmínkách často větším přínosem, než když jsou nuceni vědu předstírat v podobě nedůstojných publikací v různých sborníčcích z konferencí, které ostatně vznikají jen za účelem produkování příspěvků s ISBN.
2. Zaměstnanci by mohli začít být hodnoceni (a také placeni) podle toho, jak skutečně pracují, a ne podle toho, jaký mají titul. Tím by se výrazně ušetřilo a zefektivnil by se chod fakulty.
3. Také by se mohlo přestat s nesmyslnou dělbou práce ve stylu „já jsem profesor, takže přece už nemusím učit“. Ať si to odučí ti mladí, aspoň budou mít motivaci rychle se habilitovat, aby taky už nemuseli nic dělat. No a vědu už taky dělat nemusím, vždyť jsem přece profesor, vědu ať dělají ti, kteří se chtějí habilitovat.
4. Akreditační komise by musela najít jiná kritéria než tupé sčítání počtu profesorů a docentů. Zamezilo by se tím jak systému létajících profesorů, tak stavu, kdy katedra s dostatkem titulovaných může otevřít téměř jakýkoliv obor, i když pracoviště není schopno garantovat ani kvalitní výuku, natožpak výzkum v oboru.
5. Ve vědeckých radách by mohli sedět jen skuteční vědci. Tím by se zabránilo koalicím podprůměrných, aby určovaly směřování vědy a výzkumu na fakultě.
6. Vedoucími funkcemi by nemuseli být pověřováni lidé podle toho, jaký mají titul, ale podle toho, zda jsou schopni pracoviště řídit.
7. Bylo by možné přijímat na akademickou půdu lidi z praxe. Ti za současného stavu, ať jsou odborníci jací chtějí, přijdou na univerzitu (třeba po třiceti letech praxe) na místo asistentů či vědeckých pracovníků a řídí je opět nějaký docent či profesor s třetinovými znalostmi a trojnásobným platem. Při případné habilitaci jim potom „vědecká“ rada trapně vyčítá nedostatečný pedagogický výkon. No, a proto u nás téměř žádní lidé z praxe nejsou. Přitom absence propojení akademické půdy s průmyslem, praxí a výrobou je asi největším problémem českých technických a přírodovědných vysokých škol.
No a kdyby někdo bez všech těch titulů prostě nemohl žít, máme jiný návrh s týmž účinkem: Každý akademický pracovník nechť si v den svých čtyřicátých narozenin připíše na vizitku „doc.“ a k padesátinám „prof.“.
RNDr. M. Bíl, Ph.D., RNDr. T. Fürst, Ph.D., PřF UP
MrijaStudio 2006,2007
